Konference v Istanbulu

Rok se s rokem sešel a nastal opět začátek března, což znamená konferenci EURAMET TC-M, které se zúčastňují zástupci laboratoří hmotnosti, tlaku a síly z celé Evropy. Letos padl termín zrovna na týden, kdy v Brně byly jarní prázdniny, takže můj šéf musel s rodinou na hory. Těmito problémy zatížen ještě nejsem (a podle generálního ředitele minimálně letos ani nebudu), a tak jsem vyrazil za hmotnost sám. A aby toho nebylo málo, tak mě jmenoval jako svého zástupce, kdyby se o něčem hlasovalo.

Zážitky z konference vás nebudu obtěžovat, stejně byste nerozuměli, o co jde a proč jsou některé věci důležité a jiné ne. Přejdu rovnou na konec celého pobytu, na poslední den, na páteční odpoledne. V programu byla plánována prohlídka starého města s průvodcem, ale už předtím jsem si řekl, že radši si projdu některé památky sám. A udělal jsem dobře.

Konečně jsem se prošel po břehu Marmarského moře za dne. Konečně jsem měl příležitost vyfotit pár lodí.

Z břehu ale nebyly vidět jen lodě různých velikostí...

 

Jakmile jsem zahlédl Zlatý roh, opustil jsem břeh a vydal se do parku pod palácem Topkapi. Za polovinou parku jsem si všiml, že jedna z budov po pravé ruce je novější. Ukazatel napověděl, že se jedná o muzeum historie islámské vědy a tehcniky, to jsem si nemohl nechat ujít! Velmi mile mě potěšilo, že jsem mohl bez obav a bez příplatku fotit. A na focení toho bylo spoustu. Těch astrolábů, destilačních kolon, trebuchetů...

 

Jakmile jsem vyšel z parku a trochu se zorientoval, hned na mě vykoukla Hagia Sofia, jedna z nejznámějších staveb tohoto druhu na světě. Původně křesťanská, poté muslimská. A bohužel už zavřená. Zavírali v 17 hodin, já tam došel v 16.45.

V Istanbulu je naštěstí památek víc, mnohem víc. Například jen pár metrů od Hagie Sofie je Cisterna Bazilica, podzemní prostor, který dříve sloužil jako zásobárna vody. A musím říct, že celý ten prostor na mě zapůsobil tak, jak bych nečekal. Napadlo mě jediné vhodné přídavné jméno, jak takové místo popsat. Magické. Ano, velmi magické místo. Všude tma a spousta sloupů zespodu osvětlených červeným světlem a táhnoucích se široko daleko. Zapůsobilo to na mě tak, že jsem podlehl, vhodil jednu minci do vody a něco si přál. Nikomu neprozradím, co jsem si přál, to si nechám jen pro sebe. Nikomu to neprozradím, protože mi stačí si vzpomenout na to místo.

Přímo naproti Hagii Sofii je další významná mešita, Sultan Ahmed, též známá jako Modrá mešita. Ta byla také naštěstí otevřena, a tak jsem neváhal a vstoupil do jejích útrob. A oněměl jsem úžasem. Tak obrovská stavba! A tak krásná uvnitř! Do Istanbulu musím ještě aspoň jednou.

Jako poslední zastávku výletu jsem si naplánoval Velký bazar. Pojmenování si plným právem zaslouží, protože je opravdu velký. Spousta obchodů se vším možným, na co si jen vzpomenete. A taky jedna kavárnička, kde jsem potkal další účastníky konference. Je až k nevíře, kolik se nás tam sešlo, a to jsme šli každý jinými cestami. Zástupkyně pořádající instituce nám předpověděla budoucnost z lógru, který se uchytil na hrníčku a poté jsme se plni dojmů, zážitků a informací vrátili do svých domovů.