Švýcarsko - den 4

Uplynul necelý den a jsem tu zas! To jste nečekali, že? Já taky prvně ne, ale jsem tak plný dojmů, že se musím podělit.

V práci to bylo v pohodě, studoval jsem si jízdní řády a pročítal pár prezentací. Na oběd jsme nešli jako obvykle do závodní jídelny, ale vyjeli si kousek za Greifensee, do Usteru. Tam právě probíhá vánoční trh se spoustou jídla, pití a různých cetek, jednoduše to stejné, jako na Svoboďáku, akorát ve větším měřítku. Zkusili jsme svařák a jakýsi grog. A mám návod na alkoholické kafe. Na dno sklenice nebo hrnku dáte minci a zalejete kafem, až ta mince nebude vidět. Pak zalíváte nějakým alkoholem, až uvidíte rok ražby :-)

Jen co jsem odešel z práce pryč, zatáhlo se a začalo poprchávat. I přesto jsem se rozhodl, jako správný šifrátor vyznávající pravidlo o počasí a oblečení hráčů, vyrazit na plánovaný výlet. Už se zatahovalo dost, pršelo taky o dost víc, ale o to víc jsem se těšil.

Vyjel jsem linkou S10 na Uetliberg a vydal se na zhruba 6km cestu ke stanici lanovky Felsenegg. Tato cesta je známá taky díky planetám, které jsou na ni vystaveny. Co je zajímavé, tak hlavně to, že jsou od sebe vzdáleny vždy tak, jak to odpovídá skutečnosti, měřítko je zhruba 1:1000000000, jestli si pamatuju správně. A pak i velikosti planet jsou taky v měřítku.

Na začátku cesty nemůže být nic jiného než Slunce. Veliká žhavá koule plynů. A pár metrů od něj první planeta Sluneční soustavy, Merkur. Opravdu, jen pár kroků a byl jsem u první planety. Dalších pár kroků a je tu Venuše. Zhruba 150 metrů od startu a máme tu Zemi i s Měsícem.

Bohužel se mi vybily baterky ve foťáku a musel jsem přejít na mobil...

Pořád jsem si říkal, že to není možný, takový kousek, to tu cestu projdu za chvílu. Dalších 80 metrů a Mars. Jo a samozřejmě pršelo už fakt dost a k tomu silný vítr. Pořád jsem si ale říkal, že vydržím, že to projdu celé a jako bonus se svezu lanovkou.

Jupiter je od Slunce vzdálený už docela dost, v rámci této procházky to bylo 550 metrů od Marsu. Mapa pořád tvrdila, že nejsem ani v půlce cesty. Však jsem byl pořád necelý kilometr od Slunce. Kousek od Jupiteru se mi naskytl naprosto úžasný a naprosto nečekaný výhled na Curych. Už jen kvůli tomuto stálo za to vytrpět dosavadní příkoří počasí. To se musí vidět, opravdu, tak nádherný výhled už asi nezažiju, pokud tam nevyjdu znovu...

650 metrů a máme tu jednu z nejhezčích planet Sluneční soustavy, Saturn. Počasí je opravdu špatné.Normální lidi by to už dávno otočili nazpět, ne však já. Já totiž nejsem normální.

Počasí mě fakt už přestává bavit, ale podle mapy jsem už dost daleko. 1,4 km k Uranu. Jdu přes plošinu na kopci, to nejhorší místo na trávení volných chvil při dešti a větru. Není kam se schovat, fučí to do mě plnou silou. Ale nevzdávám se a jdu dál. Samozřejmě všude kolem tma. Ale přesto se cítím tak... Dobře...

Konečně Uran, konečně půlka cesty za mnou!

Hurá k Neptunu a Plutu a pak už konečně do tepla. Venku je fakt kosa, nedivil bych se, kdyby ještě o něco později začal padat sníh.

Cesta to byla krásná, vyšperkovaná nádherným výhledem na město. Zítra se pojedu podívat na Rochers-de-Naye a použiju Golden pass, jeden z těch vyhlídkových vlaků. Už se moc těším! Zachovejte přízeň a čtěte i další zápisky metrologa na cestách!

Švýcarsko - den 3

Báli jste se, že jsem zaspal, něco mi ujelo nebo že se mi nechtělo tak moc, že jsem nakonec neodjel? Ani jedno z toho, do Curycchu jsem dorazil v pořádku a teď píšu z hotelu!

Ale pěkně popořádku... Cesta do Prahy na letiště byla v pohodě, z nádraží na metro a pak busem, žádné velké zácpy, prostě klídek. Zato let stál za to... Že to párkrát během letu hodí, to jsem si zvykl, ale to přistání, na to jen tak nezapomenu... Letadlo by mělo konstantně zpomalovat, ale v úterý ne, to chvílu zpomalovalo, pak zrychlovalo, pak zase zpomalovalo, jakoby se nemohlo rozhodnout, co by. Slušně to házelo a jednou se docela dost naklonilo a jednou taky nějak divně úplně uhlo! Už jsem nevěřil, že přistaneme napoprvé, ale nějak se to pak povedlo, ale pak to zpomalení už na ranveji bylo tak prudké, že kdybych nebyl připoutanej, vyletěl bych.

Na letišti mě vyzvedl přímo šéf oddělení BA Metrology, Roland Tiemens. Představil mě zbytku oddělení, provedl mě po areálu a taky ukázal široké portfolio produktů, které vyrábí. A taky jsem poprvé viděl naše děťátko, náš vakuový komparátor m_one. Vypadá hezky.

Původně jsem sliboval, že napíšu už druhý den pobytu, jenže jsem zjistil, že na hotelu musím platit za připojení, a tak jsem to nechal až na dnešek. V Mettleru připojení mám, ale to akorát zkontroluju Facebook a maily a jdu na hotel.

Dnešní den byl výjimečný. Dnes jsem poprvé sám něco dělal. Byla to výměna závaží na všech pozicích a zvednutí poklopu. Zabralo to dobrou hodinku. Nezdá se to, ale je to poměrně fuška, navíc, když s takovým přístrojem pracujete poprvé.

Taky jsme soutěžili o to, kdo dosáhne nejnižší standardní odchylky při testu opakovatelnosti komparátoru AX12004, který taky zrovna chystají, ale pro někoho jiného. Limit je 0,25 mg. Já měl 0,26 mg a vyhrál jsem! Jo, dokážu měřit líp než ti, co ten přístroj dělají! :-) A to jsem s něčím takovým pracoval poprvé v životě :-)

Blíží se první víkend. Už ho mám slušně rozplánovaný, ještě potřebuju vyladit podrobnosti, ale projedu se tak, jak jsem si ani nepředstavoval. A taky si asi skočím do bazénu. Asi 5 minut chůze od hotelu mám jednu padesátku, tak jsem si koupil lístek na 6 vstupů :-) Dnes jsem dal kilometr, možná o víkendu dám víc.

Další  příspěvek napíšu snad v neděli, nejpozději v pondělí. Těšte se! Bude spousta fotek!

Švýcarsko - den 0

Za pár hodin už vstávám. Ve 4.41 mi jede vlak z Brna do Prahy, tam se pak snad nějak pomocí MHD dostanu na letiště. A tam v 9.55 nasednu na let do Curychu. Tím se začne má doposud nejdelší služební cesta.

Každé takové cestě předchází spousta věcí, například balení kufru. To se naštěstí povedlo, ještěže jsem si koupil větší. Vezu toho tolik, jako bych jel na dva týdny pryč. Ajo, já vlastně opravdu na dva týdny pryč jedu, dokonce na dva a půl.

Z původního týdenního plánu nezbylo nic. Na jednu stranu to je dobře, protože si budu moct Švýcarsko o víkendech projezdit. Plánuju aspoň dva z těch známých vlaků. Navíc je šance, že mě třeba někdo přijede navštívit a pomoci aspoň trochu zapomenout na to, že přes dva týdny budu někde pryč a sám. Tím už narážím na jednu z těch horších věcí, celé dva týdny tam budu sám a sám, pokud nikdo nepřijede. Když jsem byl v Paříži na týden, tak už jen Paříž samotná za prohlídku stojí, navíc jsem věděl, že tam někde kamarádi jsou. Když jsem byl v Lisabonu, tak tam byl kolega z práce a seznámili jsme se s dalšími lidmi hlavně z Brna. Ale tady nebude nikdo. Mrzí mě ještě jedna věc. Slíbil jsem, že někam dojdu, že se něčeho budu účastnit, a pak přijde mail, že odjezd je už o týden dřív. Přijdu takto o oslavu narozenin spolubydlícího, další klub deskovek v knihovně, další trénink badmintonu. Ani nevím, jestli se mi chce už zítra jet. Kdo ví, třeba zítra změním názor.

Ještě jsem neřekl, proč tam jedu a proč na tak dlouho... Jak někteří ví, pracuju jako metrolog v Českém metrologickém institutu. V rámci rozvoje laboratoře jsme se rozhodli, že koupíme vakuový komparátor hmotnosti a právě na závěrečné testování toho komparátoru tam jedu. Součástí nebudou jen testy, ale i teoretické školení o potencionálním využití a vizuální kontrola všech součástí při demontáži a skládání do krabic. Ano, hned poté, co odjedu zpět domů, bude komparátor převezen do ČR. Už teď se těším, až ho tu sestavíme a provedem první testy. Ani nevíte, jak.

Toto rozhodně nebyl poslední zápisek, čekejte na další, hlavně na menší reportáže z cest. Přeji všem pěkný zbytek dne a doufám, že sem ještě zabrousíte!