Ferraty v Raxalpe

To mám tak v plánu dát konečně do servisu auto a utratit tak odměnu z práce, když se najednou ozve Tomáš s lákavou nabídkou, jestli nechci jet na ferraty, že prý mají jedno místo volné. Nabídka je to lákavá, protože jsem o něčem takovém už dlouho uvažoval, jenže jsem ještě nevěděl, kolik mě ta oprava auta bude stát. Ukázalo se, že si ferraty můžu dovolit.
A tak jsem se v sobotu brzy ráno probudil a vydal se na cestu. Nejdřív tedy jen na Úvoz na sraz, který byl o půl osmé. Byl jsem tam ve čtvrt jako první. Skoro ve tři čtvrtě dorazila poslední skupina vedená Tomem. Bydža nás naložil do auta a mohli jsme konečně vyrazit do Rakouska.
Ještě před první ferratou jsme museli jít asi tak hodinu a půl pěšky, prostě strašně daleko. V tom vedru to stálo za to. Nadšení z cesty opadávalo, když jsem si uvědomil, že něco takového bude pražit do skály. Ale těsně pod ferratou mě to už přešlo. To už nám totiž Bydža ukazoval, jak se obléct do postroje a vysvětloval základy pohybu po zajištěných cestách. Konečně jsme vyrazili k první cestě Gaislochsteig. Byla docela krátká, za necelou půlhodinu jsme ji přelezli. Opravdu nenáročná cesta tak akorát pro začátečníky jako já, aby se přestali bát.

Příprava před první ferratou

K druhé cestě, Gustav-Jahn-Steig, jsme to měli kousek, ale dokázali jsme na něm zabloudit. Ale zdrželo nás to jen asi o čtvrt hodiny, prostě pohodička. Ta druhá cesta už byla náročnější, hlavně délkově. Zhruba třikrát čtyřikrát delší než ta první, časově to byly asi dvě hodiny. Možná míň, už si nevzpomínám. V jednom místě jsem se mírně zasekl, protože se to svažovalo dolů a neviděl jsem pořádně, kam dát nohy. Jsem turista, a tak se na ruce neumím spoléhat.

Pohled z ferraty, dokonalé počasí na cestu

Pod Alpevereinsteig, poslední cestou prvního dne, jsme si dali krátkou pauzu s vysvětlením pohybu a jištění po žebříku. Tu najednou slyším, jak padá něco ze skály a za chvíli už Tomáš skučí bolestí. Trefil ho kámen do nohy. Naštěstí může pokračovat, ale Bydža si ho radši připíná k sobě. Trasa to byla asi nejnáročnější hlavně kvůli ubývajícím silám, ale pořád v pohodě zvládnutelná. Po nějaké hodině a půl jsme vylezli na ochoz a mohli konečně sundat veškeré vybavení. Byla to úleva.
Jen co jsme dorazili na chatu, obsadili jsme frontu k výčepu a objednávali si pití. Pivo a limonáda byly perfektní vzpruhou po namáhavém dni. Večer jsme už jen něco málo snědli a trošku víc popíjeli. Přál jsem si ohňostroj a dočkal se ho. Z Ottohausu byl nádherný výhled do údolí a na světýlka městeček a vesnic. Zaujal nás protější kopec, kde se šinuly zástupy světýlek. Že by návraty z dlouhých výletů do údolních hotelů a penzionů? Bydža vytáhl flašku ferneta, Tom pořád nechával kolovat slivku a cosi. Zjistil jsem, že Bára studuje matfyz. Večer jsme se hromadně nastěhovali k holkám do pokoje.

Úžasný výhled do údolí od Ottohausu

Ráno po snídani jsme naplánovali cestu. Bydža musel pro auto, my měli jet lanovkou. Předtím jsme si ještě měli dát jednu krátkou ferratu hned pod chatou, Kronich - Eisenweg. Jen co jsem dorazil ke skalnímu oku, kde se dalo i pohodlně sednout, cítil jsem, že nejsem v pořádku. Podíval jsem se ještě o kousek výš a naznal, že tudy už cesta nepovede. Poslal jsem po ostatních informaci, že už nelezu. Bydža že prý pro mě sleze. Fór byl v tom, že jsem neměl moc přehledu, kam lezu, kam dát nohy a tak. To mě dostalo. Výhledy z výšky byly parádní, v tom problém nebyl. Ale právě tady jsem naznal, že ferraty nejsou pro mě. Parádní zkušenost, ale stačilo.

Odchod na první (a poslední) ferratu druhého dne

Pod lanovkou jsme museli počkat na auto. Bydža to měl docela daleko, šel totiž od chaty pěšky nějakou skoro turistickou cestou. Čekání bylo příjemné, bylo totiž u vody, která příjemně chladila.
Cestou domů byly v plánu ještě dvě ferraty. Už předem jsem říkal, že už nelezu, že tam bych se zasekl na špatném místě. Nejdřív jsme zajeli k Pittentaleru, k umělé zřícenině tureckého hradu hned u dálnice. Zdálky jsme viděli, že se blíží déšť, ale byl ještě docela daleko. Vyšel jsem pěšky po sestupové cestě, zbytek se připravoval na výstup, když tu najednou slyším hrom. To nebylo dobré. Obracím se hned zpátky. Asi za 15 sekund volá Tomáš, že se mám obrátit, že to balí ještě před začátkem výstupu. Déšť nás zastihl kousek od auta. To je pro nás definitivní konečná a jedeme přímo do Brna.
Byla to pro mě skvělá zkušenost, ale ferraty už asi zkoušet nebudu. Lidi byli super, tak snad někdy naplánují jen chodeckou akci.

Badminton jede!

Finále badmintonových lig

30. března vyvrcholilo snažení většiny týmů v ligových soutěžích Jihomoravského kraje. Konaly se finálové zápasy 2. až 4. ligy a všechny pěkně na jednom místě, ve Sportcentru Kuklenská. To zní jako dobrý nápad a snad to bude i příště. Klidně v jiné hale, ale všechno dohromady.

Jakožto odběratel příspěvků mého bývalého klubu RSC Brno jsem věděl, že postoupili po bojích až do finále 2. ligy, kde měli hrát s Kometou. Musel jsem je podpořit na místě. A stálo to za to.

Čtyřhry

Po menších peripetiích s cestou jsem se konečně dostal na místo. O půl šesté už byl dohrán mix, který bohužel RSC prohrálo. I čtyřhra mužů, která se odehrávala na vedlejším kurtu, se nevyvíjela šťastně. Oba sety dopadly těsně, ale výměny to byly někdy parádní. Milan s Filipem bojovali, ale nebylo to nic platné. Stav 0:2.

Po pár minutách se začala hrát ženská čtyřhra. V barvách RSC nastoupila tradiční hráčka Jana, jen už teda nějakou dobu s netradičním příjmením. Bohužel její spoluhráčka Andrea je teď kdesi v Belgii, a tak po jejím boku hrála Marcela. Na začátku to vypadalo, že to až tak moc dobře nepůjde, ale pak se holky rozjely parádně a Komeťačkám nedaly šanci.

Na vedlejším kurtu se mezitím rozjela i druhá mužská čtyřhra s Martinem a Tomášem. A taky si je pěkně podali. Po čtyřhrách tedy 2:2. A schylovalo se k velkému dramatu.

Dvouhry

Diváci už byli docela rozpumpovaní. Atmosféra byla skvělá a dramatické zápasy ji ještě umocňovaly, finále, jak má být.

Jen chvíli po dohrané čtyřhře nastupovala ke dvouhře Jana. Začátek setu jí nějak ujel, v půlce se začala trochu chytat, ale pořád byl náskok soupeřky velký. 17:8, 19:10. To už prostě nešlo uhrát. Pak se ale něco stalo. 19:16. Hráčka Komety se začala evidentně bát. Jana bojovala jako lvice! Ale ten set bohužel nedobojovala. 21:18. V druhém setu už bylo vidět, že je moc unavená. Podala výborný výkon, ale nestačilo to, a tak Kometa vedla 3:2.

Na vedlejším kurtu se ale děly věci. Mužskou dvouhru hrál Filip. První set byl hodně vyrovnaný. Filip na začátku chyboval, nahrával tam, kam neměl, ale postupně se do toho dostal a vyhrál velmi těsně. Druhý set hrál úplně jinak. Na začátku si nechal soupeře trochu odběhnout a už se zpět nedostal. Zhruba od půlky už bylo jasné, že to jen dohraje a šetřil síly na třetí set. Soupeř se mezitím radoval ze získaných míčků, párkrát si zakřičel a zaťal pěst. Ale to už bylo spíš v momentech, kdy bylo jasné, že Filip už druhý set odevzdal. Ve třetím setu to už byl zas ten Filip z prvního setu. Boj to byl dlouhý a dotáhl ho do vítězného konce za velkých ovací fanoušků. 3:3.

Martin zatím začal hrát svou dvouhru. Opět šíleně vyrovnaný zápas. Rozdíl nanejvýš 3 body. Nikdo neměl vyloženě navrch. Ale Martin to vybojoval. Druhý set byl už jednoznačnější, a tak to znamenalo, že vše je na Milanovi. 4:3.

Milanovi ale zápas vůbec nevyšel. V druhém setu se snažil, jak mohl, ale už neodvrátil porážku, a tak finále skončilo remízou 4:4. A bohužel kvůli poměru setů vyhrála Kometa. Nevadí, vyjde to příště!

Afterparty

No co napsat, šli jsme druhé místo zapít. Začali jsme na Vinohradech v K1. Pak jsme přešli Ke všem čertům. Tam se už jen panákovalo. Už zavírali, tak jsme zavítali do Sky Ice baru, kde jsme si dali dvakrát nějakého Ferneta nebo něco takového přímo u ledového baru. Pro mě to byla premiéra. No a pak ještě finále v Bastile. Domů jsem jel rozjezdem asi o půl čtvrté, to už si moc nepamatuju. Jen si pamatuju, že celkem dost sněžilo.

Byl to parádní zážitek a věřím, že příští rok se RSC bude dařit ještě víc a dostanou se do baráže o postup do 1. ligy.

Turnaj v Agricole

Agricola v Brně

Knihovna Jiřího Mahena zve všechny přátele deskových her na turnaj v jedné z nejlepších her na světě, ve hře Agricola! Bojíte se jí? Přijďte se ji naučit do klubu deskových her!

• Kdy: 20. dubna 2013, od 9.30 do 16.00
• Kde: Knihovna Jiřího Mahena v Brně, Kobližná 4
• Startovné: 30 Kč
• Ceny: Budou

Přihláška a propozice

Prezentace účastníků je od 9.30 v knihovně. Pokud si nebudete jisti některými pravidly, přijďte včas, abychom mohli vše vysvětlit a ukázat na příkladech. Maximální kapacita turnaje je 20 hráčů. Přednost mají ti, co se přihlásí na můj e-mail. K turnaji je vytvořena Facebooková událost, na kterou se můžete také přihlásit.

Platí standardní pravidla Agricoly, která naleznete v krabici s českým vydáním, případně v elektronické formě zde.

Pravidla turnaje

Turnaj se bude hrát podobným systémem jako turnaje v Osadnících z Katanu. Budete hrát ve třech nebo čtyřech hráčích u jednoho stolu a odehrajete 4 kola. Losovací systém zkusí zajistit, abyste nehráli s nikým vícekrát. Vítěz každé hry získá 5 bodů, druhý hráč 3 body, třetí hráč 2 body a poslední hráč 1 bod.

Budeme hrát základní variantu Agricoly. V prvním kole budeme hrát rodinnou variantu, tedy bez karet malého vybavení a profesí, v dalších kolech už s kartami. V posledním kole v případě zájmu může být u jednoho stolu nasazeno rozšíření X-deck, případně použity další karty. To ale platí pouze v případě, že s tím budou souhlasit všichni hráči u daného stolu.

Poznámky na závěr

Pořadatelem turnaje je Knihovna Jiřího Mahena v Brně, herním garantem a hlavním rozhodčím je Jaroslav Zůda. Budeme postupně přidávat další informace týkající se pravidel apod., upozornění dostanete vždy e-mailem a zároveň se objeví i na Facebookové události.