Švýcarsko - den 4

Uplynul necelý den a jsem tu zas! To jste nečekali, že? Já taky prvně ne, ale jsem tak plný dojmů, že se musím podělit.

V práci to bylo v pohodě, studoval jsem si jízdní řády a pročítal pár prezentací. Na oběd jsme nešli jako obvykle do závodní jídelny, ale vyjeli si kousek za Greifensee, do Usteru. Tam právě probíhá vánoční trh se spoustou jídla, pití a různých cetek, jednoduše to stejné, jako na Svoboďáku, akorát ve větším měřítku. Zkusili jsme svařák a jakýsi grog. A mám návod na alkoholické kafe. Na dno sklenice nebo hrnku dáte minci a zalejete kafem, až ta mince nebude vidět. Pak zalíváte nějakým alkoholem, až uvidíte rok ražby :-)

Jen co jsem odešel z práce pryč, zatáhlo se a začalo poprchávat. I přesto jsem se rozhodl, jako správný šifrátor vyznávající pravidlo o počasí a oblečení hráčů, vyrazit na plánovaný výlet. Už se zatahovalo dost, pršelo taky o dost víc, ale o to víc jsem se těšil.

Vyjel jsem linkou S10 na Uetliberg a vydal se na zhruba 6km cestu ke stanici lanovky Felsenegg. Tato cesta je známá taky díky planetám, které jsou na ni vystaveny. Co je zajímavé, tak hlavně to, že jsou od sebe vzdáleny vždy tak, jak to odpovídá skutečnosti, měřítko je zhruba 1:1000000000, jestli si pamatuju správně. A pak i velikosti planet jsou taky v měřítku.

Na začátku cesty nemůže být nic jiného než Slunce. Veliká žhavá koule plynů. A pár metrů od něj první planeta Sluneční soustavy, Merkur. Opravdu, jen pár kroků a byl jsem u první planety. Dalších pár kroků a je tu Venuše. Zhruba 150 metrů od startu a máme tu Zemi i s Měsícem.

Bohužel se mi vybily baterky ve foťáku a musel jsem přejít na mobil...

Pořád jsem si říkal, že to není možný, takový kousek, to tu cestu projdu za chvílu. Dalších 80 metrů a Mars. Jo a samozřejmě pršelo už fakt dost a k tomu silný vítr. Pořád jsem si ale říkal, že vydržím, že to projdu celé a jako bonus se svezu lanovkou.

Jupiter je od Slunce vzdálený už docela dost, v rámci této procházky to bylo 550 metrů od Marsu. Mapa pořád tvrdila, že nejsem ani v půlce cesty. Však jsem byl pořád necelý kilometr od Slunce. Kousek od Jupiteru se mi naskytl naprosto úžasný a naprosto nečekaný výhled na Curych. Už jen kvůli tomuto stálo za to vytrpět dosavadní příkoří počasí. To se musí vidět, opravdu, tak nádherný výhled už asi nezažiju, pokud tam nevyjdu znovu...

650 metrů a máme tu jednu z nejhezčích planet Sluneční soustavy, Saturn. Počasí je opravdu špatné.Normální lidi by to už dávno otočili nazpět, ne však já. Já totiž nejsem normální.

Počasí mě fakt už přestává bavit, ale podle mapy jsem už dost daleko. 1,4 km k Uranu. Jdu přes plošinu na kopci, to nejhorší místo na trávení volných chvil při dešti a větru. Není kam se schovat, fučí to do mě plnou silou. Ale nevzdávám se a jdu dál. Samozřejmě všude kolem tma. Ale přesto se cítím tak... Dobře...

Konečně Uran, konečně půlka cesty za mnou!

Hurá k Neptunu a Plutu a pak už konečně do tepla. Venku je fakt kosa, nedivil bych se, kdyby ještě o něco později začal padat sníh.

Cesta to byla krásná, vyšperkovaná nádherným výhledem na město. Zítra se pojedu podívat na Rochers-de-Naye a použiju Golden pass, jeden z těch vyhlídkových vlaků. Už se moc těším! Zachovejte přízeň a čtěte i další zápisky metrologa na cestách!