Operace Artaban VI.

To zas byla jednou akce... Vše začalo už v půlce září, kdy mi jeden kolega, z oddělení tlaku, poslal pozvánku na akci s tajuplným názvem Operace Artaban. Hned mi došlo, že půjde o šifrovačku. Ale takovou, co nebyla ani v Kalendáři šifrovacích her! Tehdy jsem si myslel, že tou dobou budu v Jeseníkách na zájezdu, a proto jsem to jen pro info poslal zbytku stabilního týmu.

Vše se změnilo až po kvalifikaci na Tmou. S Ozim jsme šli na pivo oslavit úspěch a další listopadové trápení nad šiframi všeho druhu a nad druhým pivem jsem mu řekl, že v sobotu bude jedna šifrovačka v Boskovicích a okolí. A on že by šel! Teď ale kde sehnat zbytek týmu? Ze standardního už nešel nikdo, takže jsme museli hledat jinde. Naštěstí v poslední den přihlašování všichni potvrdili účast, a tak jsem poslal přihlašovací mail. V pátek se přidal ještě jeden, byli jsme tedy v maximálním možném počtu.

V sobotu ráno jsem došel k Semilassu, odkud nás měl yanas vzít na místo startu do Skalice nad Svitavou. Něco málo po půl jsme nasedli a odjeli vstříc dobrodružství, na které jen tak nezapomenu. A proč? Uvidíte na konci...

Na startu jsme byli asi první. Počítali jsme s tím, že dojdeme do cíle, proitože orgové už deklarovali to, že do cíle dojdou všichni. Proto jsem vyhlásil smělý plán. Horší než páté místo neberem! Okolo půl desáté se sešlo 9 týmů, něco po půl i poslední desátý. Borek s Evou nám řekli pár informací, mezi nimi například to, že podporují haluzení a pronásledování týmů. A hurá šifrovat! Startovací obálku jsme rozlepili něco málo před desátou. A za chvíli jsme málem padli smíchy na zem! Víte proč? Protože se šlo pozpátku! Nebyli jsme na startu, ale v cíli! Do ruky jsme dostali šifru č. 13 :-) Aspoň jsme celou dobu věděli, kolik nám zbývá do cíle, resp. startu ;-) Výborný nápad, ale trochu nahlodal naši myšlenku na dobré umístění.

No ale co šifry? Hned ta první (pardon, třináctá), byla taková křížovka, ale s čísly. Co s tím? První, co mě napadlo, byla T9. Zkusil jsem prvních pár slov, ale smysl to nedávalo. Mezitím yanas s Davem psali čísla tajenky, a tak jsem zkusil jen tajenku. A hele! Kříž, silnice a ještě cosi, ale to jsme už vyscrablili Nivy, dokonce to bylo kousek na mapě. Hurá! Jdeme dál! A dokonce to vypadalo, že jako první!

Druhé stanoviště bylo u křížku u silnice, dost lehká šifra, hlavně kvůli tomu, že byla převzatá z letošní Bedny, na kterou jsem se zrovna náhodou dva dny předtím díval. Prostě průchodovka.

Třetí šifra už tak triviální nebyla. Pěkná básnička a člověk na koni. Napadlo nás, že ten kůň by mohli být silnice, ale nesedělo. Tak řeky? Taky ne! Pak mě napadlo ještě elektrické  vedení, a to bylo ono! Opustili jsme most Hitlerovy dálnice a šli dál, na kopec s vysílačem nad Chrudichromy. Těsně před tím, než jsme odešli, přišel jiný tým.

Mário tam nejdřív přešel jeden kámen, že tam nic není. Po deseti minutách tam šel znovu yanas a našel :-) A našel i nálepku, že kdo to našel jako první, má napsat SMS. Neuvěřitelné, jsme první! A to už od první šifry! No a jinak tahle šifra nám dala zabrat tak deset minut, cekem pohodička, i když to tak zpočátku nevypadalo. A zjistili jsme, že další stanoviště je co by kamenem dohodil (skoro doslova).

Byla to totiž brána rozvodny pod kopcem. Tam byl jen letecký snímek blízkého lomu, kde jsme měli dostat zadání úkolu. Jak jsme tam došli, orgové to teprve chystali, no moc dobré, jsme tam moc brzo :-) Úkol byl moc pěkný, na dně dolu byly kyblíčky s nebezpečným materiálem (vajíčkem) a zprávou (další šifrou). Moc jednoduché? Tak to ztížíme tím, že pro kyblíček může jen jeden a navíc se zavázanýma očima. Nesmí jej přenést v ruce, musí se snést na špagátu. A navigovat může jen ten, co je nahoře. Ten také háže dolů špulku se špagátem. Už to není tak snadné, že? Nakonec se plně projevilo mé házecí (ne)umění, ale yanas to zachránil dobrým výkonem, kdy jsem ho navigoval například přes největší kaluže nebo přímo do stromu.

Musím říct, že další šifra se mi zpočátku moc nelíbila, ale nakonec ji hodnotím jako jednu z nejlepších. Spousta obrázků. Přesněji 29, z toho 9 obličejů. Skoro hned poznáváme, že některé obrázky jdou spojit, že mají něco společného. Třeba obličej Němcové a k tomu obrázek staré babky, jakože babičky :-) Pořád nevíme, co s tím, je nám zima, a tak jsme se rozhodli jít do hospody najíst se. Volba padla na blízký Albert a Černohorskou pivnici. Jen tak ze srandy se ptáme číšníka, jestli neví o zeleném plechovém plotu. A on ví! Jíme a mezitím luštíme, teda spíš se snažíme napasovat číšníkovu odpověď. A hele, ono to podezřele vychází! Ke každému obličeji jsou totiž dva obrázky, jen ke dvěma obrázkům není obličej. A to je ta správná ulice! A je to ta, o které mluvil číšník :-)

Tam čeká jedna z těch horších šifer. Je to jen řada čísel oddělených středníkem. Skoro hned říkáme, že to bude přes matici 5x5, kde bude abeceda bez písmene X. Ale nějak to nevychází. Po hodině a půl si berem nápovědu a za minutu máme řešení. Co je důležité, tohle byla první šifra, na které jsme nebyli jako první.

Ale na tu další už zase jako první přicházíme. Zajímavý text o alkoholu, velké prázdno a pak další odstavec. Něco asi bude v tom prázdném místě... Přichází další tým, ale během pěti minut zase odchází a vypadá to, že ví kam. Opět přicházíme o první místo. Yanas si pořád myslí, že se bude muset použít jedlá soda, co byla v povinném vybavení. Spolu s Davem vidíme, že tam jsou nějaká písmenka, a tak si to yanas bere do ruky a aplikuje sodu. A fakt, vystupují písmenka! Ale úplně jiná, než co jsme viděli.

Jdeme dál, blíž k centru Boskovic. Tam je už ten další tým. Projdem si zkratku a všímáme si malých papírků s písmeny. Takhle tam procházíme asi hodinu, zapisujem si nejen písmenka, ale i jejich barvu a barvu papírku. Bohužel žádné skládání nepomáhá, ani druhý tým nevypadá, že by věděl, co s tím. Nakonec přišla Eva a řekla nám řešení i princip. Hmm, špatně to tam poskládali, no co se dá dělat. Prý doufali, že se tam všechny týmy dostanou ještě za světla :-)

Přišli jsme k muzeu zemědělských strojů a tam jedna z těch lehčích šifer. Jednoduchý posun písmen, ale ne o stálé číslo, ani ne podle speciálního hesla, ale podle cifer v rozvoji čísla Pí. Potkáváme naše staré známé pronásledovatele a vypadá to, že neví!

To znamená, že na další stanoviště, nyní už s číslem 3, přicházíme jako první. Tam byla jednoduchá odrážečka, písmenka se odrážely od různých překážek a dole se přeuspořádaly do výsledného hesla. Hurá k nemocnici! Už na předposlední šifru!

Ale tam přichází zádrhel. Je to takový zápis schůzí zahrádkářské kolonie. Přemýšlíme, co s tím, padají různé nápady, spojitosti mezi postavami, pořád nic, mezitím přichází další tým, ale jiný než ten, se kterým jsme se potkávali. A oni odchází dřív než my! Ale jdou jen haluzit. Mezitím se z haluzící výpravy vrací Mário a Dave. Bohužel jsme později zjistili, že jeden z nápadů za jejich nepřítomnosti (a nepřítomnosti terénní mapy) byl správný. A to ten, že počet účastníků na jednotlivých schůzích dává kótu. No co, teprve druhá nápověda, to ještě nějak zvládnem. Jo, na tomto stanovišti se poprvé stalo, že jsme potkali i třetí tým :-)

Mírným poklusem vyrážíme vstříc poslednímu stanovišti a týmu před námi. Jsou od nás jen pár minut a u továrny je stíháme. Po chvilce bloudění v lese nacházíme stanoviště a tam už je jen cílové heslo a věta, že teď už jen zbývá dojít do cíle. Další tým je těsně za námi, a tak rychle odcházíme pryč, ale tak nějak nenápadně, jakože ještě hledáme. My už ale víme a jdeme do cíle! A jsme pořád první! Jdeme si pro vítězství!


Už pod kopcem na silnici se podíváme nahoru a ve dvou třetinách vidíme světla druhého týmu. Vítězství nám nemůže uniknout! Na nádraží jsme ještě zjistili, že cíl je ve mlýně. Tam už na nás čeká Borek, říkáme mu heslo a s definitivní platností nám oznamuje, že jsme vítězové!