Určitě jste zvědaví, co všechno jsem navštívil druhý víkend pobytu ve Švýcarsku. Někteří už ví, protože jsem jim to řekl, teď se dostane i na vás ostatní.
V pátek jsem si udělal výlet do Lausanne, města na břehu Ženevského jezera. Čekal mě tedy opět výlet do francouzské oblasti. Vzal jsem to poněkud jinudy než týden předtím při návratu z Montreux. Nejel jsem přes Bern, ale okolo několika jezer pendolinem. Ty náklony, to bylo něco, chvílemi jsem se koukal skoro přímo do vody.
Hlavní cíl v Lausanne bylo olympijské muzeum. Bohužel se tam nedalo fotit, a tak přímo z výstavy nic nemám. A že tam toho na vidění je spousta, například Železného oštěp, útržky z hokejového Nagana nebo krasobruslařské oblečky. Fotit se dalo ve vstupní hale s odpočtem do další olympiády.
Lausanne samo o sobě je pěkné město, úplně odlišné od kosmopolitního a tak trochu nudného Curychu. A hlavně je z něj cítit, že je francouzské. Nemohu si pomoct, cítil jsem se opravdu už jednou nohou ve Francii.
Sobotu jsem věnoval druhému výletu do vyšších nadmořských výšek. Vyjel jsem si do Zermattu a na Gornergrat (3089 m.n.m.). Znalci už ví, že jsem se jel pokochat pohledem na Matterhorn.
Jenže jak to tak dopadá, zrovna to nejlepší zůstává zahaleno. Na Gornergratu v zimě nic není, a tak jsem se vydal po sjezdovce na další stanici. Zrovna přijížděl další vlak.
Vytrval jsem a došel na zastávku o zhruba 200 výškových metrů níž. Nikde nic, nikde nikdo, lyžaři jsou na druhé straně trati. Jdu dál, na zastávku o dalších 300 metrů níž. Kolem mě spousta sněhu. Nikde ani živáčka. Úsměv na tváři, rozjasněné oči, jen já a sníh. Konečně klid. Chce se mi běžet neporušeným sněhem. Udělám první dva kroky a propadám se po kolena. Ale to je jedno, ještě pár kroků. Ale pak se radši vracím na bezpečnější půdu. Chce se mi křičet, vykřičet všechny starosti světa a zůstat čistý, čistý jako sníh okolo.
Pak se objevuuje chata, známka lidské civilizace. A návrat do reality.
V neděli konečně chytám správný vlak a jedu do Schaffhausenu na Rýnský vodopád. Nejdříve město a pak pěšky asi 3 km k hlavnímu cíli.
Po menší svačince (středním obědě) jsem zjistil, že se dá jet lodí na skalisko uprostřed a že to dokonce nestojí moc. A zrovna předposlední plavba, to je ale štěstí najednou!
V pondělí už začala demontáž a tím i závěr pobytu ve Švýcarsku. Závěrečné měření dopadlo velmi dobře a už ve středu odpoledne jsem se se všemi na oddělení rozloučil a vypravil se nna hotel. Ve čtvrtek jsem šel konečně na prohlídku Curychu, jenže nebylo zorvna moc pěkně. Už jsem se těšil domů, už jsem věděl, že to je jen závěrečná křeč před odjezdem.
V pátek ráno letadlo přistálo na Ruzyni, pendolino do Brna jsem stihl a v něm na spravení chuti padly hned dvě plzně. Podle chuti piva jsem poznal, že jsem konečně doma!
Žádné komentáře:
Okomentovat